Připojte se k nám a nacvičte se svými žáky či studenty píseň MUSIC IN ME. Záměrem je, že právě tato píseň propojí děti a mládež z celé Evropy tím, že bude realizována ideálně v jeden den a bude zpívána stejným jazykem na základě zadaného schématu. Ten nabízí kromě jiného také velký prostor pro množství variant provedení.
K písni Music in Me
Autorem písně, stejně jako písně TOGETHER, která zněla ve školách v rámci prvního ročníku EuDaMu, je belgický hudební skladatel a dirigent Bert Appermont (*1973). Hudebním materiálem čerpá z oblasti moderní populární hudby a jazzu. Appermont tím poukazuje na fakt, že forma ronda je uplatnitelná nejen v oblasti vážné hudby, ale ve skladbách různého žánru. Píseň je nabídnuta ve třech úrovních obtížnosti, resp. délky, a je zkomponována jako rondo. Dostupné jsou varianty ABA, ABACA, ABACADA.
Na všech třech variantách lze ukázat, jak se rondo tvoří, že principem je návrat tématu, které by mělo být výrazné, významově stěžejní. Z hlediska hudební formy se jedná o rondo I. typu. Hlavní díl A, který se vrací, v sobě obsahuje trojdílnou písňovou formu aba´, symetricky rozloženou v délce 12 taktů (a=4, b=4, a´=4) v tónině C dur.
EAS připravila instruktážní video k hlavnímu dílu A, kde nabízí konkrétní doprovod písně hrou na tělo, a to ve dvou variantách (snazší např. pro žáky 1. stupně ZŠ a složitější pro žáky staršího školního věku). Jednotliví vyučující mohou nicméně vymyslet vlastní jednodušší nebo složitější verze na základě schopností a dovedností svých žáků.
Díly B, C a D, jsou šestnáctitakovými „mezivětami“, „couplety“, které jsou vybaveny harmonickým podkladem, a co je to důležité – jsou určeny k improvizaci. Ta může být vokální, vokálně instrumentální nebo instrumentální, žáci a studenti se zde mohou tvořivě projevit také pomocí pohybu, například hrou na tělo či elementární sestavou kroků či tanečních prvků. Ostatní díly jsou tedy již plně v režii jednotlivých škol, které se rozhodnou na písni participovat. Pojetím se budou jednotlivé školy lišit: je tak dán prostor pro invenci a kreativitu, improvizaci, podmínkou je pouze dodržení daného harmonického schématu.
Díl B obsahuje periodu v subdominantní tónině, v závěru harmonicky připravující nástup hlavního dílu. Improvizovat lze v čtyřdobém metru v pentatonice C (na tónech c-d-e-g-a) nebo bluesové tónině A (na tónech a-c-d-dis-e-g-a), doporučeno je užití swingového rytmu. Ve školách, které jsou vybaveny množstvím ukulelí nebo kytar, či si je žáci nebo studenti jsou ochotni donést z domova, se nabízí využít tyto nástroje k harmonickému doprovodu širšího spektra hráčů. Pro instrumentální improvizaci je možné použít keybordy a orffovské melodické nástroje, které mají školy k dispozici.
Pokud se týká samotné improvizace, v rámci nácviku je vhodné ponechat hráčům dostatečný časový prostor k „ohmatání si“ tónového prostoru, ozkoušení si různých možností kombinací tónů k vyzkoušení si různých zvukových možností vystřídáním rozmanitých nástrojů, a zároveň neopomenout připomenutí nebo navedení k odpovídající technice hry na zvolený hudební nástroj.
Díl C je využívá názvuky paralelní tóniny a moll a vytváří tak kontrast k hlavnímu dílu. Doporučená je rytmická improvizace na sestupných tónech:
K té se velmi dobře hodí využít boomwhackery. Možností je ovšem také uplatnit drobné bicí nástroje za současného znění klesající melodické řady v dlouhých hodnotách či rytmizovaná hra akordů boomwhackery, kdy sestupné tóny mohou být hrány například zobcovými flétnami, nebo déle znějícími orffovskými nástroji, například metalofony či zvonkohrami, které lze doplnit melodickými zvonky či barevnými kameny chroma-notes.
Vhodné je v rámci přípravy na provedení písně společně v rámci skupiny nabídnout žákům a studentům široké spektrum rytmických variant, které budou mít možnost si zažít, a procvičit, a na základě takovéhoto upevnění poté budou schopni se na základě stanoveného schématu přiklonit buď k jedné z dříve osvojených rytmických možností, vlastní kombinaci dvou či více rytmických modelů, nebo dalším pokročilejším projevům rytmické tvořivosti. Například
a ve spojení s melodií
Díl D je nejkontrastnější, opět má mollový názvuk, ale hlavně obsahuje techniku call–response, tj. zvolání a odpověď, ať již princip responsoriální (kdy se střídá hlavní zpěvák se sborem) nebo antifonální (střídání dvou sborů). Díl obsahuje prázdné takty, které mají být vyplněny improvizovanou odpovědí. Ta může být interpretována zpěvem, ale také hrou na tělo nebo na perkuse.
Při nácviku je výhodné vyjít z principu antifonálního a následně, s ohledem na zpěvnost konkrétní skupiny, se kterou pracujeme a se zřetelem na věk zúčastněných, vybídnout k vyzkoušení si role hlavního zpěváka v responsoriálním principu všem, kteří o to projeví zájem. Zde může být východiskem zpěv vyučující/ho jako hlavního zpěváka a poté jednotlivých dětských zpěváků, resp. hráčů. Při antifonálním zpěvu se v rámci třídního kolektivu nabízí varianta zpěvu dívky versus chlapci, zpěv na základě prostorového rozdělení dětí v učebně, v rámci širšího kolektivu například varianta mladší děti versus starší děti.
Možností hry na tělo je celá řada. Při nácviku písně lze vyjít od základních způsobů jimiž je tleskání, pleskání, dupání a luskání, a dále uplatnit další zvukové varianty, které nám hra na tělo přináší. S mladšími dětmi můžeme setrvat například jen při tleskání. I to samo o sobě nabízí pestrou škálu zvukových nuancí. V hodinách hudební výchovy je možné vyzkoušet si různé typy tleskání ve spojitosti s intenzitou úderu, místem tlesknutí v prostoru, s plochou úderu, tleskání jednotlivců, nebo například ve dvojicích. V nácviku dílu D je možné si „hrát“ s hledáním improvizovaných odpovědí v párech, ale také v rámci menších či větších skupinek, jednotlivé varianty si navzájem prezentovat, nabídnout prostor k inspirování ostatních a inspirování se ostatními. Přirozeně lze tento postup aplikovat i v případě vytváření improvizovaných odpovědí na perkuse. Zvukových variant je velmi mnoho. Při odpovídajícím časovém rámci, který pro danou aktivitu vymezíme, je možné pracovat odděleně například pouze s orffovskými nástroji dřevěnými, např. různými druhy dřívek a bloků, rourových bubínků, dřevěných drhel, následně s různými typy a verzemi bubínků, ke kterým jde přiřadit hru na sound shapes, cajony či papírové cajony, posléze různé druhy shakerů, maracas, rytmická vejce, a v neposlední řadě nelze nevzpomenout na uplatnění tamburin či pandeir. Motivující je hledat předměty všedního dne, které lze do zvukových odpovědí začlenit a které nám umožní zapojení všech dětí či studentů tak, aby i v případě propojení několika tříd dohromady mohli skutečně hrát všichni ti, kteří chtějí.
Pokud se jedná o zpívanou odpověď, zde je třeba v případě nácviku doporučit pomalejší tempo, které umožní větší prostor pro hledání možných variant odpovědí. EAS nabízí například následující, již pokročilejší, konkrétní příklad pro provedení:
Text pro improvizované díly B, C, D si lze jakkoli vymyslet v anglickém jazyce (zde je prostor pro metodu CLIL, kombinaci výuky hudební výchovy s výukou cizího jazyka), nebo lze použít níže uvedené a zaměřit se jen na hudební stránku:
Sing together with your friends,
show the world that you care
Share your sparkle and your love
and spread it everywhere!
Join our group of happy friends
Feel the catchy groove
Clap your hands to the beat
and make your body move!
Možností je text také zarepovat.
K výše zmíněným námětům na možné uplatnění instrumentů při doprovodu písně je vítané nabídnout prostor pro uplatnění a motivovat k zapojení hráče na bicí soupravu, baskytaru, či další hudební nástroje. Těm takto můžeme nabídnout možnost společného muzicírování, které směřuje k slavnostní březnové realizaci.
Připravili: Jiřina Jiřičková a Marek Sedláček